Problém takzvaných okupas ve Španělsku je fenomén, který je v rámci Evropy velmi unikátní a pokud se na něj podíváte trochu zblízka, pro někoho ze střední Evropy až děsivý. Jsme zvyklí na to, že soukromé vlastnictví je nedotknutelné a pokud ho někdo naruší, můžeme se velmi efektivně bránit.
Na úvod jeden příběh za všechny, který nedávno zveřejnila španělská televize Cuatro. Jedné paní zemřela maminka. Bylo to v době covidu a tvrdého lockdownu, takže se nemohla vypravit do městečka, kde maminka žila, aby převzala rodinný domek, který po mamince zůstal. Mezitím se ale do domku nastěhovali nějací lidé, takže když tam po mnoha týdnech přijela, do domku se nedostala, protože byly vyměněné zámky. Uvnitř slyšela hlasy, tak zvonila na zvonek, ale nikdo jí neotevřel, nezvaní hosté jen stáhli rolety a neozývali se. Když zvonila dál a snažila se na ně mluvit přes vchodové dveře, zavolali na ni policii. Paní byla ráda, že tam policie je, a snažila se policistům vysvětlit, že se snaží dostat do svého vlastního domu. Policie s ní ale začala řešit, že ji zavolali obyvatelé domu, protože je paní obtěžuje. Také jí vysvětlili, že v jejím případě nemůžou nic dělat a že se musí obrátit na soud. Paní pak už jen zoufale na kameru říkala, že si připadá jako ve zlém snu, jakoby nestačilo, že jí umřela máma.
Španělské televize ukazují v reportážích pravidelně desítky případů okupas ve Španělsku. Podle posledních statistik dochází ke 40 nelegálním obsazením nemovitostí denně.
V čem je tedy problém? Pokud jsem to dokázal jako laik správně posoudit, ve Španělsku právní systém v některých situacích staví základní lidské právo na přístřeší (které zakotvuje ústava) nad právo na soukromé vlastnictví. Na úvod je potřeba říct, že se to netýká nemovitosti, ve které trvale žijete, ta je v podstatě nedotknutelná, protože tam máte ono ústavou zakotvené právo na přístřeší. Týká se to ale ostatních nemovitostí, pokud například máte letní byt u moře nebo zdědíte dům po rodičích. Původní záměr zákonodárce totiž byl, aby se zabránilo hromadnému vystěhovávání lidí z bytů, kde nebyli schopni splácet hypotéku a zabavila je banka. Vše se ale vymklo tak, že vznikla určitá šedá zóna v zákonech, která otevřela cestu k hromadnému nelegálnímu obsazování prázdných bytů a domů.
A není překvapením, že neexistuje politická vůle to řešit, protože stát nemá prostředky na to, aby poskytnul bydlení sociálně slabým rodinám, tak tomu jen přihlíží a vše přehlíží. Španělsko je v oblasti sociálního bydlení na posledním místě v Evropě, podle statistik jen 1,1% obydlí tvoří sociální bydlení oproti například 14% ve Francii nebo dokonce 38% v Holandsku. Pro stát tak není nic jednoduššího, než přesunout problém na někoho jiného.
Jak to tedy funguje v praxi? Existují dvě základní situace, od kterých se pak odvíjí následný právní postup. Připomínám, že se musí jednat o nemovitost, ve které trvale nežijete.
Pokud vám někdo obsadí vaši nemovitost a neuběhne víc jak 48 hodin, můžete zavolat policii a ta může zasáhnout a nechtěného obyvatele vystěhovat. Do 48 hodin totiž onomu obyvateli ještě nevzniklo právo na přístřeší a dopustil se neoprávněného vniknutí. Problém samozřejmě spočívá v tom, že musíte mít důkaz toho, že neuběhlo oněch 48 hodin (alespoň svědectví sousedů). Ne vždy je to ale možné prokázat. Někdy dokonce policie odmítá zasáhnout a argumentuje tím, že byste okupas museli přistihnout při vloupání.
Po 48 hodinách už policie zasáhnout nemůže a vy musíte jít soudní cestou. Většinou nakonec dosáhnete svého, ale musíte počítat s tím, že získat soudní příkaz k vystěhování vám bude trvat nejméně 6-9 měsíců. Průměrná doba jsou 2 roky, výjimkou nejsou ani tříletá soudní řízení. Mezitím si tam nezvaní hosté zadarmo pohodlně bydlí. A je dost pravděpodobné, že svůj byt dostanete zpátky vybydlený a zdevastovaný a na nikom si nic nevezmete.
A pozor, byly případy, kdy se vlastníci snažili docílit vystěhování tak, že nezvaným hostům nechali odpojit elektřinu a vodu, a soud rozhodl, že na to neměli právo a měli celou dobu do vyřešení soudního řízení dodávky nechat běžet a sami je platit, protože to byla jejich odpovědnost.
V řadě míst vznikly občanské iniciativy proti okupas ve Španělsku, protože některá menší města trpí obrovským přívalem nezvaných obyvatel, zakládaly se sousedské hlídky, protestovali starostové a výsledek žádný. V nejvyšších sférách není politická vůle to řešit.
Naopak se zrodil nový realitní trh, existují webové stránky podobné těm klasickým na hledání pronájmů, kde vám specializované mafie za provizi najdou bydlení v prázdném bytě nebo domě, dokonce mají vlastní zámečníky, kteří vás tam pustí a vymění zámek. Pak už jen musíte přečkat 48 hodin, aby si toho nikdo nevšiml, a máte vyhráno.
Jiné webové stránky nabízejí podrobné mapy s prázdnými byty v jednotlivých městech, monitorují hlavně nemovitosti propadlé bankám a nově se tam přidávají i byty a domy, které jsou zrovna v nabídce realitních kanceláří a tím pádem aktuálně neobsazené.
Dokonce si můžete stáhnout manuál, jak úspěšně obsadit byt. Na 40 stránkách se krok za krokem dozvíte, jak si ho vyhlédnout, co si nachystat před akcí, jak nejlépe otevřít zámek, jak se ilegálně připojit k dodávkám energií a nebo co dělat první dny, aby vás nikdo nenačapal včetně rad, jak se zabarikádovat uvnitř.
Pro majitele nemovitostí zase slouží nový obor vyjednavačů s okupas. Pokud nechcete čekat měsíce či roky na soudní řešení, najmete si firmu, která s okupas docílí toho, že vaši nemovitost dobrovolně opustí, samozřejmě za tučné odstupné. Připravte si několik tisíc EUR (běžná cena za vystěhování začíná na 3.000 EUR).
Pokud tedy uvažujete o koupi nemovitosti ve Španělsku, měli byste tento faktor mít na paměti. První věc, kterou byste měli udělat, je pořídit alarm s napojením na bezpečnostní agenturu. Tak se aspoň okamžitě dozvíte, že vám tam někdo vniknul, a máte o tom i obrazový a časový záznam. A dobré vztahy se sousedy jsou k nezaplacení.
Okupas ve Španělsku je bohužel dlouhodobě zakořeněný problém a s vysokou nezaměstnaností a s narůstající chudobou některých sociálně slabších skupin je jeho řešení v nedohlednu. Je tu ale jeden nález španělského nejvyššího soudu, který aspoň dává naději vlastníkům letních bytů. O tom ale až příště.
Pokud chcete vidět jednu z posledních reportáží, klikněte sem. Ale připravte si pevné nervy, nekouká se na to lehce.
