Když jsme se přestěhovali do Španělska a začali chodit na intenzivní kurzy španělštiny, naše profesorka Isabel nás průběžně seznamovala se španělskými reáliemi. Kromě toho, že déšť prý znamená štěstí, nás důrazně upozorňovala, že žlutá nosí smůlu.
Obecně je žlutá barva spojována se štěstím, radostí, inteligencí a výrazem našich myšlenek. Ezoterici říkají, že zapálit si žlutou svíčku přinese peněžní prostředky a podpoří kreativitu a komunikaci.
Přes všechny pozitivní aspekty spojené s touto barvou, pověrčiví lidé věří, že žlutá nosí smůlu. Motivy mohou být náboženské, mohou vycházet z tragických událostí či z historie.
V křesťanské víře je žlutá barva spojována s pekelnou sírou, která je všudypřítomná v království zla. Proto je tato barva spojována s hříchy jako pýcha, lež nebo zrada.
Zároveň se ve středověku vyvěšovaly žluté vlajky na místa, která byla epicentrem různých epidemií a nemocní byli nuceni oblékat se do této barvy.
V novinářské branži ve španělsky mluvícím světě je bulvární tisk označován jako “prensa amarillista” (“amarillo” ve španělštině znamená “žlutý”) a samozřejmě reprezentuje publikaci skandálních zpráv, které mají přitáhnout pozornost čtenářů. I proto je žlutá spojována s něčím negativním.
Ve světě divadla herci často odmítají oblékat tuto barvu, protože věří, že žlutá nosí smůlu. Důvodem je, že údajně slavný francouzský spisovatel Molière zemřel při představení své hry Zdravý nemocný, kde ztvárňoval hlavní roli Argana a byl zrovna oblečený ve žluté.
Naše profesorka Isabel byla stejně pověrčivá a žlutou by si prý nikdy neoblékla, protože sama měla zkušenost, že když si něco žlutého na sebe vzala, zaručeně se jí něco špatného přihodilo. O to víc věřila ve štěstí, které přináší déšť, možná spíš proto, že v Madridu byl tak vzácný. Více o španělské mentalitě jsme psali zde.
